Na dvou židlích vedle sebe sedí chlapec a jeho pes.

Hubený muž, co má v ústech námořnickou lulku chlapce zbavuje vlasů ostrým nožem na slaninu.

Bůhví nad čím přemýšlí chlapec.

Bůhví nad čím přemýšlí pes.

Bůhví nad čím přemýšlí jeho blechy.

Malý klouček se dívá z postýlky s ohrádkou na plakát na zdi.

Na ženu v bikinách.

Papů...

Čert vyletěl z elektriky.

Moc dobře si pamatuji, jak mi šrotovala představivost.    

My jsme si museli vůbec všechno nějak domejšlet.    

Neměli jsme ty prostředky, co jsou dnes.

Jak se to vlastně stalo, že si Evropané vzali za nositele duchovna židovského mesiáše?

Jak se to stalo, že popřeli vlastní duchovní historii a začali se přetahovat s Židy a Araby o Jeruzalém?

Nejenom, že chybí onen spojovací článek mezi opicí a člověkem.

Ale i mezi člověkem a člověkem, který začal jinak přemýšlet a tvořit na takové úrovni, že je to často mimo naše chápání.

Používáme umělou inteligenci namísto házení kostkou.

Co všechno je ještě za lubem?

Nemůžeme se zbavit chtíče.

PS.

Přísahat na vlastní život se zdá být velmi snadné.