Na dvoře stojí dívka v dlouhém kabátě vedle židle.

Před kavárnou sedí chlap na vozíčku.

Nehne se z místa.

Nikdo se nehne z místa.

Jako na staré černobílé fotografii car Alexandr.

Nedal na slova Rasputina.

Tady se netančí.

Řekla mi, že tu nemám nechat klobouk.

„Já jsem žádnej klobouk neměl,“ řekl jsem.

„To já vím,“ mrkla na mě. „Tak na něj nezapomeň.“

„Nikdy jsem klobouk nenosil.“

„A nebyla to chyba?“

„Nebyla by první, co jsem udělal.“

Vykročil jsem na ulici.

Kolem proběhl ptáček Konipásek.

Tanec s višněmi na klobouku.

Kdy za klavírem rozbitého domu říhá Červená Karkulka po vypité lahvi vína, co nesla babičce.

Všechno bylo jinak.

Vlk byl sežrán a koza se opila.

Někdo vykukuje z kanálu.

Tady se tančí.      

PS.

Většinu pravdy si nezasloužíme.

Většina pravdy je nejspíš stejně lež.