Měla v sobě cosi z válečné dopisovatelky a oběti Jacka Rozparovače.

Raději jsem ani nedomýšlel na co myslela, když vařila švestkové knedlíky.

Ona sama říkala, že jí stačí, aby slyšela jak začne zpívat Nick Cave a už ji padají kalhotky.

A mě ještě bolela ruka, jak jsem ji nesl nákup.

Nepřirozeně mžourala proti slunci a pózovala.

Čas ji nezajímal, ale on na ni přesto pracoval.

A aby to nebylo tak jednoduché, tak se vesmírem navíc potuluje čas v jakých si kvantech, či kýho výra v čem.

Ale zrovna tak se tvrdí, že čas neexistuje.

U nás v ulici se o tom mnoho neví.

Vyfotil jsem ji, jak velké prádlo na šňůře, když vane vítr od východu.

Pohyby v poryvech.

Potřebuje i duše sex?

Sazeč básní má z lásky černo za nehty.

„Zabit zblízka? Na vzdálenosti zase tak moc nesejde,“ zasmál se kožený kabát nehezky.

PS.

Kdekdo má pocit, že je unikátní.

A vlastně je.