Autor nežádá literární kritiku
čeho ses nejvíc bál?
Když se rozednívá
Ptáci déle zpívají křídly
utajenou březost lesa
dunění podzemních bubnů
co mění obličej na chiméru a hřích
vítr odrazil cinkání stromů do bible
i se svým sedmým přikázáním
když se v tobě probouzím
třepe mnou zima. / nepřikrýváš. / ani sršni ne
žlutými pruhy stmívají den do noci
dvaceti čtyřmi semeny karobu
a divočáci ryjí zem tmou
lese můj
voníš rozkladem smrti co
nutí pít strach
z přesýpacích hodin
uvážeš gordický uzel
škrtíš mě
vůl se pase v mlze
čeho ses nejvíc bál?
Komentáře
@a2a2a: znovu jsi mne potěšila, baví mne tě číst, nádherné obrazy, skvělé splývání a za mne souznění. Já si těch slov moc a moc považuju, opravdu. |
@Janina6: Jak říká Jiří. K tomu už nemám co dodat. A tak jen díky, že tu jsi a píšeš... #Philogyny ... Janino, taky jsem ráda, že jsem, na té dálnici s tím prasklým kolem to bylo o fous. :o) |
Z mlhy u cesty se vynořili dva bílí buvoli, něco jim zpívám, ale můj hlas zní tak cize... |
@Benetka: Z mlhy u cesty se vynořili dva bílí buvoli , něco jim zpívám, ale můj hlas zní tak cize... Bene, to je moc hezké! :o) děkuji |
@Lída: tvůj milovaný les, živoucí, tajemný, jemný až drsný .... je v ní všechno ..... Někdy je. :o) děkuji |
Poslední dobou chodím i k těm schovaným a pomalu upravuju, dávám ven. Ale myšlenky zůstávají pořád stejné. děkuji |
znovu jsi mne potěšila, baví mne tě číst, nádherné obrazy, skvělé splývání a za mne souznění.