Tuhle jsem do pořádku dával pořadače,

faxoval faktury a mailoval jsem svače,

když tu mě vnitřní hlásek upozornil tence,

že někde selhala má přesná evidence.

Začal jsem okamžitě všechno kontrolovat,

podivná předtucha mě žrala jako ovád,

a když jsem prsty zajel do prořídlejch vlasů,

došlo mi, že jsem někde ztratil spoustu času.

Už to tu vyklízim, už balim svoje krámy,

nahoře velkej šéf teď jinou funkci dá mi.

Doktor mi potvrdil, co beztak už jsem tušil,

tak vzal jsem telefon a všechny schůzky zrušil.

Úklid a pořádek a přesná evidence,

kolik mám naspořeno na pohřební věnce.

Všechno to počítání k ničemu je, běda,

aspoň ta Mařka měla dáti a už nedá,

na co jsem celej život makal jako debil,

nic jsem si nekoupil a vůbec nikde nebyl.

Už to tu vyklízim, už balim svoje krámy,

nahoře velkej šéf teď jinou funkci dá mi.

Ještě že věřim na to stěhování duší,

příště snad vyfasuju tělo, který vzruší,

nebudu počítat a škudlit jako sysel,

stanu se fanouškem úplně jinejch čísel.

Už vidim, jak mi stojí u ložnice fronta,

děvčata zírají, né na stav mýho konta,

i Mařka dolejzá a usmívá se hezky,

po nocích posílá mi vroucí esemesky.

Už to tu vyklízim, ať je tu po mně čisto,

budu se stěhovat na ňáký lepší místo.