Zasněžený kámen v údolí
Na pole plné vran tichounce chumelí,
díry z mých bodných ran ucpal jsem koudelí
a stěží ovládám
tu bolest v zádech.
To co nás nezničí, to prý nás zocelí,
krev barví jehličí a já jsem v prdeli,
svůj funus odkládám
o každý nádech.
Ďábel má pergamen a Bůh je daleko,
prý můžu u kamen popíjet Prosecco,
stačí jen podškrábnout,
že se Ho zříkám.
Na pole plné vran tichounce chumelí
pergamen rozerván, zas další pondělí,
kdy nechám koráb plout...
a neutíkám.
Komentáře
@Benetka: Líbí se mi to. Má to hloubku a je to i dobře zrýmováno. Teda až na ten poslední odstavec ... Díky. Občas se mi stává, že kde je moje výpověď o žité zkušenosti nejvíc na dřeň, tam to tu konzistenci nebo idylku kazí. |
@Rhodesien: Hodně interesantní forma, skvělej obsah. Celkově dobrej kus... Nevím jak o tom mluví jazykověda, já téhle mojí formě soukromě říkám "fraktální verše", rýmují se jak na malé ploše, tak i na větším celku. Díky. |
Pěkný text i jeho zhudebnění. Dávám tip. Zrovna včera jsem taky skládala zimní text plný sněhových vloček - uprostřed léta! Vidím, že to není tak nenormální, jak jsem předpokládala. Bezvětří, soumrak, hustě sněží, pod sněhem zvolna mizí sad. Vzpomínky hlavou líně běží... O minulosti zas mám psát, vyprávět panu čtenářovi o křivdách, zradách, bolesti sama jak ptáček skrytý v křoví? Tam venku vločky šelestí... ...atd, atd |
@Varvara: Pěkný text i jeho zhudebnění. Dávám tip. Zrovna včera jsem taky skládala zimní text plný sněhovýc... Bezvětří, soumrak, hustě sněží, pod sněhem zvolna mizí sad. Ač slova ochladí mě stěží, aspoň ten pocit vyzískat. Jj, přesně. Díky 😉 |
Líbí se mi to. Má to hloubku a je to i dobře zrýmováno. Teda až na ten poslední odstavec a konkrétně poslední dva řádky. Vůbec mi to tam nesedí.