zatím nezhudebněný text písně
Studený máj
Studený máj
Za květem květ se tiše snáší
do kalné vody potoka.
Proč slůvka nikam neodnáší
též bystrá říčka divoká?
Má křehká slůvka pro nikoho,
co odkvétají nečtená,
se vrší, kupí, je jich mnoho,
nit odvíjí se z vřetena.
Můj příběh, který nikdo nezná,
jsem rozdrobila do básní.
Je chladný máj, ne půlka března,
kdy na hladinu padal sníh.
Jen květy střemchy teď se drolí
do sněhobílých peřejí...
Ať píšu dneska o čemkoliv,
mé verše studí, nehřejí.
Kra mého stesku, závěj smutku
na jarním slunci netají.
Kdo do potoka hodí smrtku,
ten na nic se už neptá jí?
Za květem květ se tiše snáší
do kalné vody potoka.
Proč slůvka nikam neodnáší
též bystrá voda divoká?
Komentáře
Jsem ráda, že básnička potěšila a přeju hezký den. U nás ale právě teď prší a po velké noční bouřce se hodně ochladilo. |
Podléhá často sebeklamu, kdo v potok halí oblak dýmu. Vždyť co ta pravá neřekla mu, to tahle zdali prozradí mu. |
Asi má být nostalgická, ale mě vlastně potěšila. Že stále někdo umí takhle krásně "zpívat"... Květy střemchy mi vyvolaly vzpomínku na jiné verše, kde autor píše "...Nezdržuj se. Vím, jsi skvělá. Jen ta střemcha dneska večer nepatrně zrezivěla." Florian. Básník, co měl vázaný verš v krvi. Nevím, jestli ho dnes ještě někdo čte... Škoda, že se nedá umění oddělit od politiky. |
@Janina6: Asi má být nostalgická, ale mě vlastně potěšila. Že stále někdo umí takhle krásně "zpívat"... Květ... Orwell, myslím, správně argumentoval, že i básníci, kteří záměrně zastávají apolitický postoj, tím vlastně vyjadřují svého druhu politický postoj. |
@snake_01: Orwell, myslím, správně argumentoval, že i básníci, kteří záměrně zastávají apolitický postoj, tí... To řekl Orwell pěkně. Jen jsem si tak vzpomněla na jednoho úžasného básníka, který stál z dnešního pohledu na špatné straně (přestože psal převážně milostnou lyriku...). |
Benetko, pokud se ti moje veršíky líbí, máš mé svolení je zhudebňovat. Písničku si ráda poslechnu, takže: sem s ní! |
Al Jale, jsem ráda, že se líbilo. Bude se snažit i nadále, abych tě občas potěšila. |
mám rada poéziu, na ktorej sa dá nechať unášať ako na hladine plynúcej rieky, vnímať jej melodickosť a chápať obsah...svojim spôsobom mi v nej niečo pripomenulo nešťastnú Tatianu jej list Oneginovi ... |
Janino, ve více básních se vyskytuje "střemcha nad potokem", ale není to nějaké literární klišé. Střemchy totiž někdo rostou zároveň s vrbami prakticky v potoku, prakticky ve vodě. Když jsem psala tuhle básničku, představovala jsem si konkrétní potok nedaleko jisté přírodní rezervace. Na jeho březích zjara kvetou petrklíče a blatouchy a později mezi kopřivami a jiným plevelem i lilie zlatohlavé. Já Floriana ještě občas čtu. Mám doma jeho sbírku "Jízda na luční kobylce". Po jistou dobu, v sedmdesátých letech minulého století, byl Florian jedním z populárních básníků. Jistou jeho zhudebněnou báseň zpíval tuším i Václav Neckář a byl to docela hit. Je škoda, že populární básníci jsou v dnešní době již vyhynulý druh. |
Snakeu, na konci bývalého režimu jsme v práci povinně odebírali "Tvorbu". Poezii tam byla věnována velká pozornost a jen minimum básní bylo angažovaných v politickém smyslu. Autoři psali o lásce, o rodině, o Praze a tak podobně. Ale to už se pomalu blížil konec socialismu. V padesátých letech byla jistě situace jiná. |
Hanko, ráda píšu poezii, která i nějak zní. Proto si, jen tak sama pro sebe, občas čtu svoje básničky nahlas. Jsem ráda, že se líbilo a zdravím. |
@Varvara: Janino, ve více básních se vyskytuje "střemcha nad potokem", ale není to nějaké literární klišé... Dík, tvoje odpověď mě potěšila. |
Líbí se mi.