Našel ticho mezi hlukem světa,

ne skrze útěk, ale návrat  -

do nitra, kde slova ztiší

a pravda nezní jako křik,

ale jako dech.

Jeho kroky jsou pevné,

ne proto, že by neklopýtal,

ale protože ví, komu věří.

Žije s očima otevřenýma

a rukama čistýma,

ne z pýchy,

ale z pokory.

Desatero ho nespoutává,

je jako proud řeky,

která ví, kam teče.

Nekrade, protože má dost.

Nelže, protože pravda netíží.

Nepotřebuje křičet

aby byl slyšet.

Není svatý,

ale svatost v něm tiše žije -

jak naslouchá,

jak odpouští,

jak věří.

Odevzdal se.

Ne osudu,

ale lásce,

která nepomíjí.