Noc byla tak tmavá,

voda teskně šuměla,

trýznila mě ozvěna

zvedajících se prken můstku.

Jsi tu?

Skrýváš se v kamenných zdech,

vyšlapaná dlažba v matném světle,

zčernalý obraz,

zlatý vyřezávaný rám.

Už jsi tu?

Vystoupila z něj tvář mladé ženy

skoro jako hmatatelná tíseň,

černé vlasy

přiléhající k hlavě coby helma.

Tak už jsi tu.

Neproniknutelná houšť se vzpínala,

čelo mi nesnesitelně hořelo

z onyxových očí,

položila mi na ně ledovou ruku.

Tak už jsi opravdu tu!

https://kvaj.blogspot.com