Z městského rozhlasu se ozvalo provolání v ruštině.

   „Už zase,“ vzdychl.

   „To bude jen omyl.“

   „To byl i tehdy.“

   „Dějiny jsou plné omylů.“

Omyl může být i moje zrození.

Byl jsem prostě na řadě.

Je štěstí stát se králem?

Desítky otlučených van na louce s obsahem nahých těl.

Všichni se někdy zatoužíme zbláznit.

Projít se vedlejší uličkou kde nic není.

Žádné bohapusté modlení.

Řasy na srdíčku dřevěných dveří venkovního záchodku.

   Začal se ozývat bzukot včel.

Šum projíždějícího pelotonu cyklistů.

Monotónní klapání nožek Hercula Poirota.

Někdo zabil včelaře.

„To je horší než zabít kněze.“

„Jste samá kategorie,“ smál se čert.

PS.

“Šerife proč jste toho člověka nezastřelil?”

„Již jsem jich zabil moc.“

Poměrně slušný argument.