ahoj všichni, čtu komentáře a jen poznamenám: vnímala jsem to tak, že jsem se ocitla za ubytovnou, byla jsem v ten moment na tom místě, jinak chodím předem, jiný důvod jsem neměla, což si čtenář vysvětlí tak či onak, pocit, který jsem měla já, on nezná ... tak proto jsem neudělala pomlčku... další moment, když jsem zpozorovala ty ořezané stromy, a to na mne hodně zapůsobilo. Kdyby to bylo : za ubytovnou na ořezaných stromech, to by byla jíná.... Když píšu haiku, tak v mnoha případech, jak to napoprvé napíšu, tak to sem dám, prostě to ze mne vypadne a často sedí i počet slabik, někdy to vyjde  líp, někdy hůř, jako v životě, pořád se učím .... díky za čtení

Goro, vím, jací lidé bývají a jsou na ubytovnách a i když jsou někdy až v nuzných podmínkách, stále mají víru i naději v to lepší, jako ty stromy, které tak nehorázně ořezali a přesto zase vyrašily nové výhonky, za mne to haiku je, takhle jsem to cítila , když jsem tu řadu stromů viděla, ale když to z těch slov nečteš, pak je to pro tebe mini, ale i tak díky...

Goro, já tam kireji vnímám, a sice na konci prvního verše,

ikdyž uznávám, že v tomhle případě to svádí k tomu číst text jako jednu větu a bylo by asi lepší uvést kireji explicitně.

za mne mini

snaku, ono by se zde ani jinam nehodilo:-), já jen, že většinou je Verulinda použije a tentokrát ne, ale asi k tomu má nějaký důvod... je to maličkost, no. Ten, kdo by nevěděl, že je dílko haiku by myslím skutečně přečetl jako miniaturku...

Veru, souvislosti mi byly jasné, vím, kdo většinou bydlí na ubytovnách. Schází mi kireji.