ukládáš zahradu k zimnímu spánku

ukládáš zahradu k zimnímu spánku
jako bys zavíral oči světu
když ještě je
když ještě tu poslední plod
tak obrať stránku
příběhu naší existence

lusknutím slunce nerozsvítíš

však zkřehlý dotek cyklu cítíš
a další cesta je zas v plence
jako když rostly naše děti
tak jak jsme seli zalévali...

zahrada tichne po paměti
pečetí naše sny
a přání
ach jak je klidné usínání

0
atkij Před 7 měsíci Děkuji všem za zastavení, slova...a přeji krásně křupavou zimu a hřejivé teplo posvátečních dnů.
l lawenderr_ (pismak.cz) Před 8 měsíci (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.)
K K3 Před 8 měsíci Tomu moc dobře rozumím. Hezky si ta slůvka sešila dohromady, vlákny babího léta.
K Kočkodan (pismak.cz) Před 8 měsíci (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.)
Karpatský knihomoľ Před 8 měsíci tak príjemne sa to číta
Gora Před 8 měsíci Melancholie, která i zahřeje. Hezká myšlenka i provedení, Jitko.
gabi Před 8 měsíci Vraciam sa k nej znova a znova, poézia
E Evženie Brambůrková (pismak.cz) Před 8 měsíci (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.)
gabi Před 8 měsíci Gazánie stále žiaria, mráz ich nespálil