tunel pod špilberkem
je myšlenka stará jako tvůj život

vstoupíš do něj slepě jak novorozeně
před sebou zdánlivě nekonečnou cestu
plnou možností
zářivé i temné chvíle
jednosměrné koleje
v objetí limitujících skalních stěn
v procesu zrání přání a výzev

ve dvou stech metrech ještě nevíš
co tě čeká
ruce jak křídla roztažená do slepých ramen
v kuželu světla máš již dospělé
do světa otevřené oči
prostorem se drolí kroky
kape řeč a tajemství

tam
kde má nejistota
otevírá nový životní proud
tam
kde má být nebe
na něm imaginární pták či letadlo
mířící do teplých krajin
tě na chvíli vykolejí zaslepený konec
vraťte se zpět

to už samozřejmě dávno víš

a taky to že tahle myšlenka
stará jako tvůj svět
je tramvaj v hlavě co razí a uhání
vpřed nekonečnou cestou
krok /po/kroku

a tak se vezu…