Jen tak pro radost
babička
při chůzi opřená o hůlku
nebo o mě
naslouchá pomocí naslouchátka
když jí po každé z cest mimo domov
vyprávím a ukazuji fotografie lidí a míst
kde všude jsem byla
jako by byla se mnou
jako v době kdy sama vyprávěla
a vodila za ruku
a každý obrázek příběh zvuk je
obousměrným mostem
mezi kdysi a dnes
Komentáře
l lawenderr_ (pismak.cz)
Před rokem (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
Ano, ve vyprávění a vodění za ruku je třeba se ve správnou chvíli prostřídat... Krásná, lidská básnička.