za plotem

sousedovi vnuci bezradně plavou v zarostlé zahradě
a jen hlavy a nad nimi srdce motyk
udávají chaosu alespoň arytmické tempo

stejně jak na bílém lůžku srdce jejich dědy
jenž ještě netuší kde brázdy končí

lomikámen

v letitých botách /děr jak můj život/
procházím rok co krok mezi rostlinami a mechovými keři
svědky mého samotářství a divokých snů o růstu

u špičky titěrný lomikámen energicky vibruje
rudými kvítky na stopkách
a mezi jejich stíny
světla na jeden prst

myšlenka motýl

čerstvě posečený trávník
je nepopsaný list s prázdnými řádky
v nichž něco teprve či opět začne růst
ale nejdříve to něco potřebuje promnout
mezi prsty a nechat rozvonět
jak levanduli mátu rozmarýn
až myšlenka jako motýl
vzlétne za svými květy