Místenky
Předvánoční šestihodinová cesta dálkovým autobusem mi seslala dva spolucestující... (soutěžní)
Paní si přisedne,
nepohlédne, nepozdraví.
Z písmen dne
němou abecedu staví,
nehty jako vykřičníky.
Za sklem běží příběh pole.
Díky, díky -
do pohledu za vrcholem
říká pán, co chytal nebe
nad mou hlavou, až vzal vlasy
mezi prsty jako hřeben.
Omluvně si stírá řasy,
zasněžený kabát taky…
Taky věřím na zázraky.
Komentáře
(Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
A Alegna (pismak.cz)
Před 2 lety (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
Díky moc všem glosujícím (i tichým tipujícím), jízdu samotnou i ve vašich komentářích jsem si náramně užila:) |
s srozumeni (pismak.cz)
Před 2 lety (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
K Kočkodan (pismak.cz)
Před 2 lety (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
Umíš. Zlehka nahozené, jakoby napsat čtivou báseň bylo jen tak. Obdarování fantazií je nepřehlédnutelné. |
E Evženie Brambůrková (pismak.cz)
Před 2 lety (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
Mi se moc líbila, ale ty vlaky a nakonec dala hlas jinde. Je to jedno. Chodím do tý soutěže jen tak, pro radost a myslím si, že Ty taky... Představovala jsem si, že vystrčil hlavu z okénka, tak jsem to dělávala a vítr se sněhem přibral i vlasy ženy - spolucestující a možná vznikla tichá náklonnost. Tak nějak. :) |
Báseň o sympatii vzbuzujícím cestujícím a opakem potvrzuje nejen pozorovací talent autorky. |
Před 2 lety