Díky, Ivi:)

Alenakar: V přísavníku to u nás taky bzučí, ale na bohatě kvetoucí břečťan to zdaleka němělo;) Děkuji za zastavení.

KK, děkuji, ale sebekriticky  bych řekla...až příliš pochvalná slova...však těší:)

trojort: fakt? díky za kuk:)

Zeanddrich: Začátky jsou krásné ...je pořád co objevovat;)

Phil, to je tak smutné...

Evži, přenositelnost tématu je zahradnicky jasná:) Díky.

Fakt? Musím mrknout ... mám tady dost restů;))

Díky Pavle, nazval jsi to velmi kultivovaně meditací. Někdy mi ta mà pohroužení připadají až bláznivá. Ale je to jen úhel pohledu, který si člověk nastaví. Tím hukotem - bzukotem jsem byla naprosto fascinovaná.Těch květů a včel a sem tam motýl. Nemají už tolik možností,  kde se teď "pást", takže jsem mohla být chvíli součastí děje.

Kočkodánku, já o květech, ty skoro apokalypticky -  a někde mezi zlatý střed/řez. Díky:)

To první je takové meditační, možná by ve východních kulturách připadalo lidem fádní, ale tady u nás je stále ještě překvapivé a trefné...

Podařené, Jitko... o břečťanu jsem nyní taky psala, také u nás to "hučí" jedna báseň.

Je to tak. Taky si je pořád fotila, očima i sluchem. Všechny jsou mrtvé. I ty, co dostala v den, kdy mi umřela máma. Jenom prázdné úly, po všech těch letech.

Jitko, vedieš si v haiku ako třapatka, úprimne vravím.

Je to tak, fotila je taky v poledne na břečťanu před obchodem, byl to hukot. Letos jsme přišli o všechny včely. Nejvíc bolely ty, co mi dal kamarád v den, kdy mi umřela maminka.