V tichu, kde myšlenky krouží

jako ptáci nad řekou,

se zjevíš -

tvé  oči, hlubiny beze dna,

nesou v sobě noci,

které jsem ještě neprožil.

Rty - jakoby každé slovo z nich

bylo krajkou,

jež se rozplývá v dechu.

Šepot,

ten neviditelný most

mezi tím,

co se stalo a tím

co si přejeme,

aby nikdy neskončilo.

Srdce nebije,

ale zpívá,

když se ocitne vedle tvého.

A chvění  -

to je jazyk,

kterým tělo říká všechno,

co už dávno ví.