Kdysi žilo ono zcela oddělené od zlého světa, svět narušoval onoho harmonii. Kdysi se od světa drželo daleko, svět bylť naplněný zlem, nástrojem násilí a ohýbání, onomu zlu říkalo se řeč. Kdysi se od světa drželo daleko, dokud uvnitř onoho nezjevily se představy. Představy byly hmat, představy byly tělo, představy byly touha, poprvé zjevená touha po druhých. A tělo bylo dobré, ve hmatu nebylo žádného ohýbání, ve hmatu nebylo žádného násilí, ve hmatu nebylo žádného zla. Představy onoho poprvé donutily vyjít ven, představy onomu poprvé vnukly touhu dotknout se druhých. Představy byly dobré, i tělo bylo dobré, díky tělu otevřelo se ono světu.