Vždycky jsem byl postiženej, eště dřív, než mě diagnostikovali, projevovalo se to už odmala, už na učňáku mi Lída, na kterou tam zbyla role nejlepší studentky, řikala že nikdy nemluvim sprostě, ale v tom asi nebyl muj problém, spíš jsem měl vždycky podvědomej blok respektovat autoritu posvátnejch slov, který existujou v každý skupině, posvátný slova, který musíte opakovat, abyste do ní patřili, který maj absolutní platnost a o kterejch se nediskutuje, a kdo je dokáže vhodně využívat proti ostatním, získá v tý skupině nejvyšší postavení, a to já jsem nikdy nedokázal, to je moje postižení, kvůli kterýmu jsem vyloučenej z každý skupiny.