Nejsi svoje dcera?
„To je opravdu tvůj hlas?“ zeptal se mě.
Rozesmálo mě to:„Proč?“
„Kdybych nevěděl kolik ti je… nejsi svoje dcera?!“
Odpovídám do mobilu se smíchem: „To tedy opravdu nejsem, bohužel.“
Nemyslím si, že jsem stará, přesto musím uznat, že na mladou paní už opravdu nereaguji.
V tramvaji hledám volné místo a neurážím se, když mě mládí pustí sednout.
Nerada se fotím. Momentky sice dokáží podržet okamžik, ale já se při jejich prohlížení cítím divně. To přece nejsem já – ta paní podobná mojí tetě, u které jsem trávila jako dítě každé školní prázdniny. Máme stejné oči i úsměv, ale moje teta přece byla stará.
Stáří. Je mi blíž, než mládí, které uteklo, jako když se zatočí vítr a zvedne holkám sukně. Čeká za pootevřenými dveřmi. Sedí na židli a oteklé nohy opatrně zvedá na polštář vycpaný vzpomínkami. Au… Přesto ho vítám. Nepotřebuji si lhát, vím, kdo jsem a proč. Najednou nespěchám a kupodivu mám víc času, než dřív. Už vím, co chci, co můžu a co nemusím.
Netrápím se zbytečně malichernostmi. Vím také, že všichni lidé, které mi život postavil do cesty, byli jen zkouškou - někteří trestem, jiní darem.
Špatné z mysli vytěsňuji, zapomínám. Milé uchovávám.
Mám se raději, skamarádila jsem se s tou dívkou uvnitř mne a často spolu sedáváme na zahradě, nebo v lese. Koukáme na nebe a povídáme si. Vymýšlíme si, kam letí letadla, která linkují oblohu, kam běží beránci... hledáme ve větvích schované straky, počítáme roky, když zaslechneme kukačku… Mám ráda ty chvíle, kdy vánek proběhne kolem, pohladí mne a ztratí se ve vůni růží, nebo mechu.
Dnes už vím, že není nutné utíkat – čas nás vždy předhoní, je lepší občas počkat a nechat ho jen pomalu plynout. Už se nevztekám, když nestíhám vše tak, jak bych měla, ani když mi někdo nerozumí. Jsem svojí paní. Já rozhoduji o tom, kdy, jak, s kým.
Z knih se zase staly mé milé společnice a sny si nezakazuji. Proč bych nemohla tančit se svojí první láskou a povídat si s tou poslední?
Stáří mě baví. Nabízí mi klid, rozvahu, radost, upřímnost. Vím, že i můj život bude mít konec. Vrásky neřeším.
Namísto drahých krémů jdu raději s vnoučaty na zmrzlinu. Mám ráda svoji povadlou kůži i brýle na čtení. Ta dívka uvnitř mne svoji tvář také neřeší.
Jen občas, pokud zazvoní, zvedne telefon a zasměje se…
Komentáře
ako vždy krásne napísané, v mnohom sa nachádzam, i keď mňa niekedy malichernosti dobehnú a poriadne naštvú...a tiež zrkadlo, keď ináhodou doň mrknem, zľaknem sa...kedy sa moja tvár zmenila na vráskavú tvár starej ženy? Veď vo mne je stále to dievča, čo si pospevuje kráčajúc v letnom vánku... |
Já se zase zasměju, když dcera řekne, nebo udělá něco úplně stejně jako já a já to zase dělám, nebo řeknu stejně, jako moje máma. Nelekám se - baví mě to ;-) |
Law - s tím nemusím máš pravdu - nemusím, ale nějak mi to nejde :-) Jenže to moje musím, je víc, že vlastně i chci - viz třešňový knedlíky i na odvoz ...jahodový řezy s želatinou - hlavně na odvoz :-) bublanina k snídaním, pro "miláčky"... a přitom já ty sladký jídla fakt "nemusím"... ale je to lepší, než čučet do PC ;-) |
l lawenderr_ (pismak.cz)
Před 4 týdny (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
:-)) tak jsem zjistila, že se můžu otipovat v komentu sama - njn...stařenka, klepou se mi ruce a nevím na co klikám :-))) |
On to je starší text... i když si říkám, že je to dobrý, když se stále musím zamyslet, kolik mi to vlastně je - když se třeba někdo zeptá ;-)) Nebo je to možná důsledek toho...že :-) |
Plácáme nejlí, to zní zajímavě, ale je to překlep, pardon. Plácáme se v tom nejlíp, jak umíme. |
Jani, to jsem ráda, že to tak máš ně dcera dělá k Vánocům každý rok stolní kalendář s Edovými fotkami a s datumy kdo kdy co :-))) |
Tak já mám špatnou paněť na letopočty odjakživa... v dějepise katastrofa, dodnes si pamatuju jen 1212 Zlatá bula sicilská :D Narozeniny svých blízkých si musím psát do kalendáře a vždycky dlouho přepočítávám... Všechno mi připadá, že bylo "tak před 5 lety"... :) |
N Nami 99 (pismak.cz)
Před 4 týdny (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
i iiiii (pismak.cz)
Před 4 týdny (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
Se přiznám, že stáří mě teda moc nebaví, nicméně jsem s ním přijatelně smířená, někdy víc, někdy míň. |
d dadik (pismak.cz)
Před 4 týdny (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
KRÁSNÉ! Krásné vyznání! Taky si povídám s tím brýlatým klukem uvnitř který sní o prvních láskách a vůbec ale opravdu vůbec si neumí představit co znamená slovo SVĚT. Prostě si to musí odžít. A já s ním... |
Moc hezky napsané. Přeju ti, že to tak máš. Myslím, že je to správný přístup ;)
Každý věk má svoje plusy i mínusy a my se v tom plácáme nejlí, jak zrovna dokážeme. Ono ani dětství nebo "mladá dospělost" nejsou zas tak idylická období, jen si je časem idealizujeme. Těším se, jak budu jednou nostalgicky vzpomínat, jaké to bylo krásné, když jsem byla stará... :D