Law, ono tobylo všechno tak nějak divný, byly mi čtyři, takže i ve vzpomínkách se vše stáčelo k mamince. Ta byla pevný bod.

https://www.pismak.cz/dilo/367261/

táta umřel, když mi byly čtyři...to není nic k závidění *

Alegno, jsem už ve věku, kdy si denně uvědomuji, že i můj život jednou skončí. Myslím, že nejsem jediná, kdo doufá, že své blízké, kteří už odešli, bude moci zase obejmout. Třeba to bude vše jinak...a třeba ne a moje "sny" se mi splní.

Děkuji za milý komentář - občas mě už bolí ruce :-)

Ti co tátu znali, tvrdili, že jsem zdědila jeho povahu, podobu ne, tu mám po mamince. Zuzka - sestra to měla obráceně, nějak si nás překřížili ;-)

...co neumím? To tu přece nebudu prozrazovat, ale neboj - je toho dost :-)

:-) jo, umím, ale mám dceru, která miluje tu jedinečnost modelů a tak mi kupuje "supr" háčky a jehlicí mám po mamince plnou krabici...ale mám i Verunku - vnučku, bude mít kdo dědit, dcera se v tomto směru "nepomamila"... taky proč, když stačí říci. Tohle jsem třeba háčkovala na její svatbu -pro nevěstu a pro družičky ;-)

:-) Jo, Verunka chtěla králíka, tak byli i králíci..družiček bylo sedm, ta nejmenší tady chybí...ale sedm slunečníků jsem fakt už nestihla :-))

Příjemná nostalgie, sedla mi ..

nádhera

To je krásné a něžné vyznání! A komu se poštěstí takový vztah s otcem, tomu tiše závidím!  

Ach...

Krásné.

Škoda že tohle nemůžu napsat o svém otci. Od malička se mi jen posmíval a urážel. Byl jsem pro něj míň než hadr na zem...

Nádhera *