prý
ráno se slunce do oparu schová
v sevřené hrudi
hledám tvoje slova
a ptáci křídly
refrén zopakují
v nebi prý život
láskou restartují
čekání marně touží po obětí
kde nakonec se ztrácí
rodiče i děti?
až jednou i já budu
duší bez těla
chtěla bych na zem slétnout
stát se pírkem...
maličkým pírkem z křídla anděla
Komentáře
Slova jsou taky peříčka... a ty tvoje tu budou dál, občas někoho pohladí... Včera jsem si zrovna četla v tvojí knížce. |
Pokud život dokáže "zředit" nebe, je to tak přece v pořádku. Pro mě je to takhle smysluplnější. Ale rozumím, každý si vezme co chce - viz ostatní komenty. |
Já bych strašně moc chtěla být nic, ten svůj cín a pozorovat svět. Abych viděla. Když vidím v lese pírko, tak vždycky strčím do kapsy. Ale včera jich bylo tolki, že už věděla. Smrt raději ne.... |
s supizmus (pismak.cz)
Před 4 měsíci (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
l lawenderr_ (pismak.cz)
Před 4 měsíci (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
l lawenderr_ (pismak.cz)
Před 4 měsíci (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
To mě těší, Jani... někdy jen kroutím hlavou, radši mlčím a uhnu. Slova ale mívají i dost velkou váhu - někdy ;-)