dívenka skrytá mezi keři

tvým pohádkám už neuvěří

na břehu řeky v trávě čeká

čas do vln z větví stále stéká

tužku děvčátko v dlani svírá

tuha se opět ulomila

v notýsku příběh nedopsaný

mizí jak v dáli koně vraný

stát se tak řekou - nebýt malá

v náručí by tě kolébala

chladila všechny staré rány

a ohladila ostré hrany

čas plyne - mizí v odhodlání

zastavit nelze - nemá stání

a jsme tu pouze nakrátko

já

ty

i ono děvčátko