potají
zvedám ze země kousek červeného ouška
vím
občas ztrácí cit
rozbíjí moje nejmilejší hrnečky
a střepy tajně odnáší do popelnice
nevěří mi?
vyklouzla jsem jí z rukou
někdy si myslím
že neumí odpustit
někdy mi docházejí síly
drž mě
a nepouštěj
můj milý
Komentáře
Hanka, já vím. Letos to bude deset let. Když jsem psala tento text, ještě chodila. Rovnám si vzpomínky a občas, s odstupem času je upravuji pro potomky. |
sluka, dík - to je hezké a pravdivé
cassy i když se může zdát, že šeptám, je to už jen vzpomínka na jedno kdysi...mám veliké štěstí - mě má kdo držet. |
L Lili. (pismak.cz)
Před 2 lety (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
a annnie (pismak.cz)
Před 3 lety (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
E Evženie Brambůrková (pismak.cz)
Před 2 lety (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
M Markel (pismak.cz)
Před 3 lety (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
c cassy (pismak.cz)
Před 3 lety (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
podobne ako annnie...čo všetko sa mi vybavilo...zabolelo, pohladilo, rozochvelo...mne už navždy vykĺzla z rúk ona... |
Krásné...