Jani, to kafe asi těžko- až ho začne pít, budu já asi jinde, ale jahodovej kečup (marmeládu) miluje ;-)

Jo a v originále je ta fotka ostřejší, jsem technický trdlo, takže se mi přenosem nějak rozostřila.

atkij

Dcera: „Edíku, co si dáš do kufru?“

Eda: „Bábu.“

:-) nechtěli mě rozkrájet, Váhovej limit je prý 21 kg :-)))

Jo, je sladkej.

yss, vůbec ne. Já ti rozumím, ale víš už přeci, jak to mám s psaním já. Fotka je tu navíc a odvádí pozornost od sdělovaného ...i to si uvědomuji (proto moje odpověď Lamimu jde dál, než bych chtěla). Ale je mi jasné, že díky fotce tu budou spíš komentáře o sladkém dítěti, kterým bezesporu Eda je.

Jsem kvočna a jiná už nebudu. Píšu především pro ně - pro moje vnoučata. Chlubím se, jako každá milující babička....

Fotka je jen rychlá momentka z chodby, kde si Edova máma obouvala boty a ten moment, kdy jsem čekala na poslední pusu, si Eda zkracoval koukáním do zrcadla. Děda jel s nimi, aby přivezl auto z letiště a já měla celé odpoledne "volno".... tak jen "zápis do deníčku" pro Edu.

Jako "manipulaci" z mé strany bych tu fotku nebrala - spíš jsem jen použila to zrcadlo a místo Alenky - Edu.

cassy, jako bába sbírám i chvilky, kdy je Eda s dědou. Jsou fakt dobrá dvojka ;-)

Lami, já to pochopila...jen legrace, promiň, neber mě tak vážně.

yss, dík...někdy to zkusím zase bez ilustrací ;-)

Lami, děkuji za milý komentář.

To dítě zůstává přece v každém z nás...

Eda je vnuk od dcery, ale nejvíc se podobá našemu prvorozenému synovi( z toho už je chlap a otec dvou dcer). A tak se jako "bába" vracím v čase a při pohledu na Edu vidím syna. Život je opravdu podivuhodný. Navíc ta podoba našeho syna i vnuka je  podobou mého táty, takže asi dárek od pánaboha za to, že mi ho vzal....

V tom textu je ještě jeden otisk - pronásleduje mě od chvíle, kdy jsem v TV viděla reportáž z Buče...

Silene, co jsou okrajové kategorie?

A proč by "kdokoliv" nemohl vidět fotku roztomilého, oblečeného dítěte?

I knihy bývají ilustrované ;-)

Děkuji za komentáře.

Pro Benetku: Edovi jsou dva roky. Ten se teprve učí létat...

Lami, já houpu už jen vnoučata, dcera a synové ať se houpou sami, dosáhnou nohama na zem :-)))

annnie a někdo ti snad brání? ;-) Leť. Poletuj, dokud můžeš.

Takže s fotkou do okrajových? Jakože pokec?

Já ten text psala díky té fotce. Nebýt jí, nejspíš by nevznikl... proto tu je.

To, že fotka překrývá sdělení mi je trochu líto, ale co už nadělám. I tak si mě lidi čtou... tak se čte na Písmoni všeobecně - rychle - a šup tip - a pryč.

Když mně nejde dát fotka do komentáře i když to lišta nabízí. Kdyby to šlo, nebyla by u textu. Asi jsem mohla počkat... asi čtenáře na Písmáku dost podceňuji ( a co mi je vlastně po tom, co si čtenář vezme) a nakonec to zrcadlo jsem si mohla nechat pro Edu do kroniky - třeba bude po dědovi ;-) Ten si sice bral holku, co psala básničky, ale zajímavější pro něj bylo amatérské rádio. (Poezii nečte, nechce číst, nerozumí...)

...proto je to volně- abys mě nerozcupovala :-))

Nic se neděje.

Tak ať se kromě létání naučí i přistávat (ideálně u "báby" na kafi :-))

Čas je prevít, strašně rychle utíká

a za chvíli bude už chlap z Edíka.

Ne, tak rychlé to zas není.Někdy se ale zasteskne a chtělo by se vrátit na chvíli čas do té či oné doby.Bohužel je to možné jen ve vzpomínkách.

Díky a pro je rozdíl...

Odjeli, zamávali a já zůstala sedět na chodbě a koukala na mobil... no a trošku se mi chtělo i brečet, protože:

https://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=287857

a taky tohle: https://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=295878

No a pak jsem se z toho vypsala :-)

Někdy mi vnučka překrývá dceru, třeba na houpačce.Vnučku taky houpu třeba hodinu stejně jako dceru.A při tom semeleme kde co.Člověk se dozví věci...

Asi jsem se špatně vyjádřil.Mělo tam být - stejně jako kdysi dceru.

Čteš správně, pro tebe je to snadné, myslím si...

Odkazy jsou vysvětlivky jak to mám s letadlama já :-)

Jaké to je rozpažit a vzlétnout?

Něco jiného je když rozpažíš ruce nad postelí a jen tak si poskočíš. Dolů na koberec. Vůbec nic se neděje. A zase něco úplně jiného je když roztáhneš ruce někde na věži a skočíš... Něco se děje. I když dlouho nepoletíš přesto ten let může být svým způsobem krásný...

Nebo tak.

Božínku...ten je sladkej...

To se bába má...:)