To jsem rád. Od toho tu je:-)

tak jest....

(Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.)

Jasně že můžem! Od toho tu přece taky z globálního pohledu jsme, ne? Na druhou stranu...nepřipadá ti zvláštní, jak stabilní jsou třeba tělní plány větších zvířat? Víc jak čtyři nohy od jisté doby nemá smysl - proč asi? Aneb některé formy jsou dány prostorem. Třeba pravidelný čtyřstěn. Nenajdeš žádnou jinou formu uspořádání 4 bodů, kde by mezi nimi byla každý s každým stejná vzdálenost. Jen ten pravidelný čtyřstěn, jinak to prostě nejde - můžeš vynalézat jak chceš:-)

však to nikdy nekončí, když se umíš proměnit. Možná... dokud jsi schopná vidět mlhu...v sobě...jde to. Prostě si uvědomit, že nikdy to, co si myslíš, co vidíš...není celé. Jenže najít sám pro sebe pro každou svou proměnu novou řeč... přeložit si do ní celou svou minulost ...a pak navíc najít její průnik s běžnou řečí.... abys mohla být sebou i pro jiné....to se málokdy povede. Proměny tě oddělí...

Vůně: vlastně díky - taky si myslím, že otázka na konci je moc dobrá věc. Píšu teď něco jiného, co sem asi nepatří, básničky byly jen taková přípravka a semtam i odlesky - ale i když to jsou výklady, snažím se tam vpravovat do každého konce otázky... protože bílá místa jsou vlastně prostorem k růstu... Moc mi to nejde, těžko hledám čas - tak jsem vděčný za každé povzbuzení :-) Takjinak: ano, slabému se svět hroutí, silnému roste. Jenže - jak to poznat, před závojem ... kdo jsi a co se stane?

Když závoj odletí? Buď jsi smutná nebo si honem utkáš nový starý nebo se proměníš a jedeš další level:-)

Aneb je tolik druhů štěstí, kolik závojů nevědomosti se nám podaří odhodit :-)

Jasně že není, to ani náhodou, nemůže být. Jenom bych řekl, že je potřeba vědět, že lidský život nejsou JEN emoce. Jak to jen namalovat, aby to mu bylo rozumět... hm... tak si představ dvě spirály, které se točí proti sobě... spirály jako nekonečné palačinky, které se rodí z velikého oceánu těsta.. Jedna palačinka jsou kladné emoce a druhá spirála jsou záporné emoce, točí se proti sobě - a nahoře na obou dvou palačinkách najednou poskakuje a balancuje cosi, co si říká JÁ a má tak trochu rozum. Udržet se tam dá děsnou práci, palačinky rostou nepravidelně, škubou sebou jak při zemětřesení - ale to JÁ stát jinde než na těch palačinkách nemůže, protože jimi zároveň je - ale je ještě něčím jiným, než jimi :o)

1) Co bude, bude, až to bude. 2)Žádné štěstí ani neštěstí není celý život a na celý život, jaksi z vlastní podstaty. Leckdy je obtížné nebýt především emocí, (necítit se být především emocí)... ale myslím, že to stojí za zkoušení.

(Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.)

za každým závojem je přece vanutí neznáma bolest zranitelné nahoty radost z doteku bližšího o milimetr jaké chceš jiné pokračování?

Formy jsou kolem nás, málokdy je vynalézáme, jen používáme - asi jako gesta, tak jak píše Kundera:-)

(Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.)

(Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.)

(Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.)

(Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.)

(Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.)

(Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.)

(Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.)

(Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.)

(Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.)

(Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.)

(Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.)

(Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.)

(Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.)

(Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.)

(Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.)