Escherovo schodiště nemá vývoj... ale jen tak jsem si zagůglil, a našel tohle... https://is.muni.cz/th/231675/ff_b/paradox.pdf

Začal jsem číst a pak si uvědomil, že na to by padla celá neděle, to nesmím, ale třeba se tam vrátím - nebo třeba máš čas ty a přečteš to, protože jsou různí lidé, jedni se vracejí jako uvnitř Escherova obrazu, znova a znova na totéž místo, pro jiné, je paradox "I když jsem šel dopředu, stojím na tom samém místě" důvodem k zamyšlení a pochopení, že takto se pohybuji po kouli, paradox je zdrojem kognitivní disonance a ta může být podnětem k zavření očí a vrácení se, nebo otevření očí do dalšího rozměru, opuštění starého modelu a poznání, že svět je o další rozměr jiný, než původní představa o něm...

Vracíme se na mnoha rozměrech, však to znáš, buňky se nám cyklicky množí a zanikají, replikace je základem toho, co jsme, ale replikace s malými chybami, díky nimž se uvnitř dlouho stejných vrstev vytvoří nakonec výhybka a růst něčeho opravdu nového, ... Totéž opakuje naše mysl, ale podstatně rychleji - ono to nejspíš reálně ani jinak nejde, skladba chce skladebný pohyb, jinak by prostě nevznikla.... ale to, co se napoprvé tvořilo třeba milión let, tak buňka teď už stihne za den, život je plný vracení - a zkratek :o)