No tak to bývá, že se člověk zamotá především do vlastní představy :o)

Mně z toho vyšlo Rýma, tma - jako že ten kompot je na zimní plískanice, ted nikoliv na ně, ale proti nim, to dá rozum:o)

Ale že bys neuměla líčit sebe, to se mi nezdá - někdy jsem empirik, takže jsem si prošel a nalezl, co tu máš:

Eintritt verboten - to je přece o tobě

Počítanka: co tohle: Úsměv můj neprůhledný porcelán(i tak se dívám skrz)V letu misky talíře

Neživí mne poezie - no to je přece o tobě víc než o poezii

Na světě jako v síti - to je tvůj pocit, jakkoliv totálně zakódovaný...

----------

Nezlob se, že to tak "cenzuruji", ale nepsat o sobě a psát opravdově - to prostě nejde.

Ale je obtížné překročit "úsměvné podstatno" do toho opravdového...a nepřestat se usmívat...ostatně o tom je ten Mor...

To je dobrý, tohle pletení - skoro bych řekl, že "ať žijí plodné omyly" - no jasně, že jsem tu větu pochopil špatně :o) A proč? No samozřejmě proto, že dekorativní kosmetika mne takříkajíc tematicky totálně míjí (leda snad její historické proměny, na to bych se asi nachytat dal), takže tohle téma v té větě pro mne jako by nebylo :o) A tudíž "líčení sebe" je pro mne vyprávění o sobě - ejhle zásadní to rozdíl ženské a mužské přirozenosti :o))

Verše na volant? To jde?

Já tedy, když mne v autě něco napadne a jsem sám, řeknu si to do diktafonu - ale většinou se k tomu nevrátím, někdy ale jo....

Tak jsem rád, že posloužila.

Už jsem viděl líčit se za jízdy - tedy samozřejmě v chvilkových přerušeních jizdy - ve zpětném zrcátku, ale psát takhle básničky, to je skvělá představa!

Víc zácp lidem třeba - jiný vzejde chleba :-)

Ostatně spousta důležitých věcí vzniká mimochodem, neb důležitost existuje zjevná a nezjevná - a lepší na křižovatce, než v zapomenutém snu nebo nikdy.