To jsem rád, že i komentáře :-)

Vím-li, co píšu? Vím dobře, že člověk (zatím? nikdy?)  nemůže vědět, co dělá a co píše. Museli bychom mít v sobě zabudované nahrávání každého sebemenšího hnutí v celém těle a potom si to přehrávat a hledat, co se kde stalo, že výsledek byl takovýhle a ne jiný. Naše vědomí je nejspíš dost podobné tomu, jak ho viděl Jung - loďka na vlnách. I když mně se ta metafora tak úplně nelíbí, vypadá totiž, jako kdyby ta loďka byla něčím jiným, než moře pod ní, jako by na něj byla vnesena - ale ona je přece tím mořem vytvořená. Takže bych vědomí viděl spíš na cosi jako soliton, dočasně existující zauzlinu vln :-)

Každý z nás vnímá svět svými vlastními jedinečnými vnímacími vzory, každému se točí v hlavě jiné memovíry, podle toho jsme na něco citliví a jiné věci zase nevidíme vůbec, protože se nám takový vír neroztočil, vzor nevytvořil...tak jsem rád, že ty tvoje rezonují :-)