Jsme jenom ty a já a chladná rána

svíčku mám u nohou, jako bych zhas

to se tak za června v tom čase stává

že rybám láme se rukama vaz.

A ona nehlesne, nikomu nepoví

jak žena, která je hloubkou všech tich

nasaď mi prosím tvých doteků okovy

k ústům dej studánky jen dlaní tvých.

Budu pít ze dna až, kde hvězdy včerejší

co stály na nebi, spí věčný sen

a na tvé hladině kruhy nejkrásnější

běží mi pod prsty až za zdi ven.

Ještě jsme v posteli a cosi šeptáme

k Bohu i ďáblu snad a k čertu též

a kněz jsem v okamžik, kterým se hledáme

a ty jsi všechno mé a denní chléb.