Je ráno šedivé jak peří holubů

a kdosi zaklepal, vejít chtěl dál

to déšť co pršívá na pohřbech do hrobů

před dveřmi jako host nezvaný stál.

Říkal mi otevři jen vejdu na chvíli

v kuchyni sednu si odložím šál

z žárovky žluťásků vylétnou motýli

a o dům odejdu pak zase dál.

A já jsem otevřel pánovi s deštníkem

v předsíni pozdravil dejž pánbůh nám

a pak jsme mluvili nad vázou s mečíkem

že světlo stínu má svůj drahokam.

Řekl pak díky jen za dobrý čaj

že venku čina je, koloběh duší

ale že bez pekla nebyl by ráj

když venku podívej tak hezky prší.