Jako nic

Jako uhlík co spal v krbu

ráno vzplálo v nebi slunce

brzy vodí na popravu

odjakživa odsouzence.

A je vidět i co není

stíny stínů tiché věci

tvoje šaty spí ve skříni

jaks je rychle stihla svléci.

Pak sis lehla jak nic ke mně

zavřela jsi zlehka oči

a jazyk tvůj hledal ve tmě

kde můj začne a tvůj končí.

A teď spíš jak malé dítě

jsi se světlem v jedno slitá

a já jenom chytám v žitě

co se stane, když nám svítá.