Venku je Martina, sníh ten však neleží

zatím jen řezníci brousí své nože

ještě krev neteče a v nebi nesněží

a my si tě bereme do úst zas Bože.

To padá mlha jen, jak bílý sebevrah

do ulic a polí, kde spí již zem

a lampy souhvězdí zhasíná severák

jen psi a vdovy jdou začít svůj den.

Však proto psa nemám, jen mrazu květiny

co rostou na oknech, když tma si zpívá

a barev půlnoci šedivé odstíny

a kočku v předsíni, co ráno zívá.

Bosýma nohama pak půjdu kuchyní

pískem a pobřežím ve směru lina

když kdosi tak brzy na zvonek zazvoní

to dopis od tebe mi nese zima.