Přichází v šedém

to říjnové ráno

v tesilkách mlhy

a v saku ze starých pavučin

jak kdysi chodívali oblečeni udavači a pořadatelé

a světla lamp jsou jako kaňky rozpité na pijáku

je takový ten čas

na bezvětří a mraky na nebi

a myšlenky jsou žabky běžící po vodě

kdy kruhy jejich vznikají a mizí

aniž by hladina

přišla o jedinou z hvězd

ty spíš

dívám se

a tvůj dech nedává vyhasnout poslednímu uhlíku noci

však cítím již chlad podlahy

protože kávu do postele musí muž vařit nahý

a bosé nohy jeho

znakem pokory jsou

a milování v ponožkách je ostatně pod trestem smrti zakázáno

a bačkory si strčte někam

však ještě jen malou chvíli

budu poslouchat ticho mezi vteřinami

a píseň, kterou si zpívám, když jsem šťastný

It is time and it is the night

the river running in my veins

you can feel the pulsing tide

and the skin of morning sands