A jakoby motýli byli lidské duše hledající tělo

když na dotek ode mne

otevírali své oči na křídlech

jako člověk když se probouzí

a hořeli v kruzích barev svých

v ten den kdy zem mi byla svědkem

nebe branou

a světlo vším

a daleko jsem byl

však město chycené jako lesklá moucha v pavučinách elektrických vedení

a v smyčkách asfaltek obtáčejících se okolo šíjí hlavních tříd jako had

mne jako Siréna však povolalo zpět

a já

Odysseus s ušima zalitýma voskem sluchátek

tak hořívám v hustých atmosférách času jeho tou vteřinu mého života

i s iCloudem těla mého

když značkuješ mne doteky horkými jako bílé železo

a tvé polibky jsou sladké jako levné cukrovinky z Pepca

a kůže tvá hřeje jako omítka domů v letním dni

za soumraku podobnému příšeří těch starých kin

kde sedačky vrzaly v kolobězích usedání

a kradmé polibky nebyly vidět, když promítač měnil kotouč s druhým dílem filmu

a nebyl čas dýchat

tak střídej se mnou nádechy a výdechy

a pak půjdeme městem tím

hladit cizí psy a dávat jména stínům

než v noci budeme si s nimi rovni

a uspí nás jemný hlas hvězd