Jako bych pod břehem hledal zas ryby

ruka má pod šaty nelezla tebe

a možná svlékl bych tě ze všech kdyby

jenže jsem zapomněl, kam řeka vede.

A nevím, zda břeh jsem nebo jen hlína má

z které mne vytáčí hrnčířský kruh

a dlaně cítím jen, že mne teď objímá

tvá něha, která je lehká jak vzduch.

A duše balónek je jenom uvnitř nás

plný je nálezů a taky ztrát

provázek dlouhý je tak jako náš je čas

a smrt je pustit jej a začít spát.  

Však ve šlépějích našich dětí

my dva půjdem spolu dál

jsme do ticha otisknutí

já už víckrát takhle spal.