Spadlo ráno nebe

a všechno bylo šedivé

i psi co sedávají v nohách starým lidem

dřív to byly jen samé vdovy

ale od dob, kdy chlastají a kouří i ženské je to padesát na padesát

i omítky domů na předměstích zšedly

co pamatují dávky z ruských samopalů do zdí a opadávají jako růže

a je to jako šepot

a lidé spěchali, jakoby snad chtěli dostihnout příští

a planeta Země byla jako kolotoč na matějské

co veze na svých zádech 7,951 miliardy lidí

z toho polovinu žen a polovinu mužů v různém stádiu koloběhu

a ještě mnohem víc mravenců

a spoustu hlubin kam smí jen batyskafy a ti, kdož podplouvají splavy smrti u dna

a nebyl v tom smysl ani krása

ale bylo to tam

metro se všemi přestupy a Boschovými tunely ke světlu

jako na Andělu

Mexičanky, co se dávají do hovoru, když chci fotku u Holanovy busty

i holky co jsou na výletě s gymplem a tváří se jako lesbičky

i když si tam navzájem s kamarádkou na základce strčily jenom jednou prsty

a je ještě tak brzy, že putyky jsou vzhůru sotva na jedno oko

ale u Svatého Víta už je fronta, jakoby ses vrátil v čase a do masny přivezli fialové hovězí

co vypadalo jako oběšenci na Pankráci

a neutečeš ruštině ani rozsypanému čaji v turistických průvodcích Asiatů

a všichni uhýbají těly i pohledy

jakoby sami malomocní byli

a kradou duše katedrál do svých zrcadlovek a mobilů

a trochu šedí jsou