Je brzy ráno

v Praze vstávají tramvaje

a saharský písek kreslí kruhy slunci pod očima

asijští milenci se fotí na Karlově mostě

aby bylo co zarámovat nad asijskou manželskou postel

a Holan se smutně dívá z bronzové desky

a všechno se mění jako obrázky na Lennonově zdi

život je jako vagon metra

ukončete výstup a nástup, světy se zavírají

umřu za svítání, napadlo mě mezi I.P. Pavlova a Muzeem

jako můj děda, co kouřil sto cigaret denně

a zbyl po něm důlek v posteli

a nedokouřená startka

je to o hodně lepší než hledat cestu žárovkou na operačním sále

a taky všechno už kvetlo

když mě eskalátor vynesl jako boží dlaň a vyplivl na chodník

jako žvýkačku

a v protisměru jela mladá děvčata ve schválně krátkých sukních

a všechna ďobala do displejů a voněla opii a jinými pastmi na muže

však chrámy byly zavřeny

a v jiných byl Bůh na vstupenky

a těla prvně se líbajících byla přibita na kříž stínů jejich

v ten okamžik, kdy andělé v holuby se mění

a čerti ve faráře

však mí ďáblové stále stejní jsou

a srdce taky