Rozkvetlé stromy, nevěsty bílé

a ženich, jaro bůhvíkde cárá

možná, že zdržel se u tání chvíle

anebo zaspal v lesích jak pára.

A bude za chvíli na věži zvonit

v poledne měla by být tahle svatba

však možná květy své budou jen ronit

jabloně, sakury i lež a pravda.

Z polí pak přijdou však svatební hosté

tak jako tak bude veselka krásná

vesele zavoní růže všem posté

dál lidská paměť již sotva kdy sahá.

My lidé jsme jenom stíny a touhy

smíme jen na chvíli prohlédnout čas

na nebi mraků jsou šminky a šmouhy

podívej a tady hoří hvězd vlas.