Nad Prahou
Nad Prahou rozlil se měsíc jak krev
srpeček, kterým se žne modrá tráva
a rez teď na střechách večeří plech
a lampy na dluh jsou příštího rána.
Viděl jsem na vodě víry mých otázek
Malstrómy točit se až na dna svá
a dlaně žebráků bílé jak oblázek
omšelé o dlažbu všech dáti dal.
A protože bloudíme, vidíme do křídel
ptákům co přilétnou už brzy již
jdu cestou, kterou jsem ještě snad nepřišel
ze stínů vítání postavit kříž.
A my tak hledáme cosi jak hledání
nevíme nevědět, snít a tak dál
snad jen když nad Prahou začíná svítání
tak kočky za okny mívají bál.
Komentáře
Skvělý nápady a obrazy, hezky to plyne. Snad jen - ve třetí sloce to "A" hned na začátku mi tam nějak překáží, je tam navíc...
Ale jinak skvělej počin! |
Líbí se mi to malebností, má to tempo, rytmus by se dal místy snad vyžehlit, ale kdoví, jestli by se tím báseň nesterilizovala. Mnohdy jsem toho dosáhnul při vylepšování svých básní. Próza básně dává nejen smysl, ale i romantickou atmosféru. |
Některé verše jsou velmi povedené!
Celkově je báseň pro tebe atypická, protože v ní chybí romantický či erotický motiv, ten zůstal poněkud v pozadí.