Vstává právě svět

z komínů stoupá ta černá a bílá jen  

a ještě málo světla je

jako když se díváš se zavřenými víčky

nebo skrze okno zamalované mléčnou barvou

jaké bývaly na pohřebních dvanáctsettrojkách  

a v zadýchaných tramvajích

a ani jedni ani druzí

neviděli nic než pravdu boží svého teď

a my zde právě jen svá tušení máme

že vyplouvají již lodě s ránem z přístavů

a nákladní vlaky z východu pomalu vezou čas

však teprve až dělníci vteřin položí koleje na hrobech včerejšků

a výpravčí stínů přehodí výhybky týdnů

bude dnes

které je únorem

když slunce již odlévá v hutích tam nahoře

a hvězdy okuje hasnou a zmírají

a valcíři po noční hasí žízní žízeň

a policejní majáky vyplazují své rudé jazyky jako unavení psi

u bouraček a spících opilců

a přes práh rtů přichází první hosté slov

jimiž ti říkám do vlasů

že jsme