Do rána sníh jen jak bílé plátno

napadl do rámu vypnul se v pláň

a skici na nebi hvězd právě hasnou

jakoby střelili do srdce laň.

Nahoře paleta se právě otvírá

do modři namočit štětec jak nic

a černá oblaků je jako opilá

když kreslit duši mou chtěla by pryč.

Na stromě ovoce zbylo tam od loni

jak Zdenek ze skladu visí tam v tmách

tenkrát se oběsil na větvích jabloní

a svět se otáčel a točí dál.

To plátno turínské v něm stopy zvířecí

a tváře Kristovy co jich jen znám

jak vítr dotýkám se sněhů na bocích

když cosi maluji ti strašně sám.