Stékají po skle kapky tam venku

prší si potichu lednový déšť

a soumrak naplnil po okraj sklenku

starostí propustil poslední věc.

A tančí na okně s větrem ta voda

v nebesích snad právě pustili žilou

do slabin vědomí ostruhy bodá

nahoře rozlil mrak kávu zas bílou.

A my jsme prostřeli těla svá v posteli

až usnem tak mrtví přijdou je brát

a kočky na střechách ze dne již prozřely

budou si do rána s Měsícem hrát.

Však ještě nespíme, slova jsou tady

zdálky je slyšet, že zapískal vlak

a ruce poslepu hledají poklady

a z vlasů voní mi tvůj první lak.