Bůhví odkud vlastně přilétají slova

a pletou se jak holubi pod nohy

na šumperské Hlavní třídě

kde vidím kapry otevírat ústa

jako zlé sousedky

a modlit se neslyšně za duše těch, kteří jim uřezávají hlavy

škoda, že kapr nemůže uštknout jako kobra i den po své smrti

to by bylo pokažených Vánoc

ale i taková rybí kost v krku se může nazývat karmou

a tak dívám se, jak děti mají čisté výrazy tváře

a dospělí jdou nakoupit pepře a soli do ran

a na poštách kde za sklem přepážek meditují mrtvé mouchy

uschlé jako brněnští kapucíni  

se hledají balíky

ale já nezabíjím ryby tak, že je omráčím a uřežu jim hlavu

ale zlomím jim vaz

je to jako když tě chci políbit na krk

a zakloním ti přitom silou hlavu dozadu

a jsem celý v tobě

a změní se světy v ten okamžik

i když naprostá většina lidí v tom vidí pouhé mrdání

a pohoršují se

a Vánoce jsou pro ně obdobím v nákupních centrech

však já miluji, když přitom taje sníh na botách

a z tvých stínů kolem očí se stal černý pláč

a stojí ti bradavky zimou

protože se šetří s topením

a moje ruce se ještě nestihly ohřát

a slova

si hledají své oběti