křehce v dešti na zastávce

čekám na tebe

a chtěla bych být lesklým kovem

abych nemusela cítit ten stesk

najednou uvidím pod lavičkou

promočené pánské boty

a měla jsem radost

byly úplně jako tvoje

pak všechno

co bylo dávno zapomenuto

náhle vyhrklo do deště

vzali jste si mě příliš brzy

nevěděla jsem ani

jak vypadá moje maminka

znala jsem jen její jméno

občas jsem chodila po ulicích

a zastavovala náhodně ženy

a ptala se jich

jak se jmenují