Zpověď bývalého člověka
zdálo se mi
že jsem uhořel
vyšel jsem ven do tmy
a zírám u vrat
leží na zemi moje tělo
tak nepatřičně
tak předčasně
a najednou
tekutina času
se mi z očí vyvalí
jazykem noci
mlčím se vším
co mě láme
a moje poslední tělo vchází do zahrad
a roztéká se do vět
Komentáře
(Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
Snové až vizionářské, ráda jsem četla. Druhou bych možná pokrátila / od vrat dál nechala/, ostatní bezva. |
Před rokem