Svoboda
poskvrněni představami
vplouváme
do zahrad smělosti
nevlastní krásy
gondoly škrtají labyrint
vyhublými těly
a v cihlových stínech
se přelévá smutek
mezi mosty
zatímco my
stojíme uprostřed
našeho snu
a naše ruce jsou prázdné
Komentáře
sice nevím o čem to je, dějově mi to přijde jako tři celky nepříliš provázané (asi to dělají pro mě nesrozumitelné obrazy jako třeba: "zahrada smělosti nevalastní krásy", kde i tebe autore podezřívám, že taky nevíš) ale atmosféru to má pěknou |
niektore obraty su take trochu pateticke, ale ako celok to nie je zle. *