plujeme na mělké řece

malých myšlenek

ve skomírající břitvě slunce

jen mlhy nad hladinou

nás neopouštějí

v nejhorším čase

kdy není tma

a tedy není kam se schovat

skoro jakoby

stromy česaly  

propálený šafrán

soutěsky večera

skoro jakoby

vybroušená obloha usínala

v bludných kruzích kouře

skoro jakoby

lidé tady

byli tak zvyklí trpět

že naprosto nechápou situaci

       kdy pro to nemají důvod