Děkuji za kritiku. Snad právě naše vlastní zoufalství k nám přichází, když jsme sami. Snad to není něco jiného.

V první sloce mám nejasnost: píšeš - přichází k ní z dálky/jako vina ... co, nebo kdo?

Zdánlivě to vypadá na ten měsíc a ohnutý hřbet prázdnoty, ale máš to formulováno jako popis oné noci, nikoliv jako onoho přicházejícího. Jestli jde skutečně o ten měsíc, dalo by se to k sobě svázat slovem "hořící".

Melodie velmi pomalého deště se mi líbí.

První dva verše poslední sloky (konec konců celá poslední sloka) mi přijdou jako sumář, dovysvětlení nebo jako zobecňující závěr předchozího děje. Ale právě proto, že předchozí dění mi přijde nejasé, tak se domnívám, že poslední sloka k předešlému "nepasuje".

Úplně závěrečná výpověď (poslední tři verše) nejsou špatné, je tam kus mourosti. Ale tím pádem by si zasluhovaly to, aby sdělení před nimi bylo jako nahrávka na smeč. Mně přijde, že není.